Jeviště je tvé 22

16. listopadu 2013 v 1:22 | Yuki-chan |  Jeviště je tvé
Hoj, pacholátka!
Jeviště je tu, tak můžete ukojit svoji nedočkavost. Smějící se
Do konce této kapitolovky zbývá něco málo kolem tří kapitol plus možný epilog, který by celý tento příběh uzavřel.
Jsem vás moc nepotěšila, co? Nebojte, přijde něco jiného...
Mezitím si užijte toto!

Yuki-chan




22. Maityho galeje

Z Edwardova pohledu

Euforie, nadšení, radost, štěstí…
Vyzařovalo to z nás, z našich rodičů, přátel, všech přítomných. Nečekané a tak úžasné, že jsem se připitomělého úsměvu a celkového šťastného výrazu na své tváři nemohl zbavit několik dní. Ale nebyl jsem v tom sám.
Všechny z nás to postihlo, kromě Roye samozřejmě. Byl tak zřízený, že si nic nepamatuje, ale to je jeho věc.
My byli šťastní, že jsme sklidili takový úspěch, ale Maityho, jako by se to netýkalo. Bylo to s ním ještě horší. Zkoušeli jsme kdykoli a téměř kdekoli se dalo. Kdyby mohl tak nás z replik zkouší i ve frontě na oběd, vkrade se nám do domovů a probudí nás v půl druhé ráno, jen abychom mu odříkali nějakou pasáž!
Chápu, že chce, aby to bylo dokonalý. To my chceme taky.
Chápu, že chce, aby se to obešlo bez velkých komplikací, ať můžou nastat jakýkoli. To my taky.
Ale nemůže z nás udělat chodící zombie, které odříkávají něco, co neprožívají, nedávají do toho emoce a ani netuší, co říkají. Proto se taky stávalo, že jsem mu propaloval pohledem díru do hlavy, kdykoli jsem ho potkal na chodbě školy. A klidně jsem se i otočil a zíral mu na záda, dokud se mi neztratil z dohledu. Udělal jsem si z toho takový sport, který jsem ale praktikoval, jen když jsem byl sám a bez Winry. Té se to nelíbilo a byla zásadně proti. Podle ní jsem se měl zkusit vžít do jeho momentálního postavení jakožto našeho režiséra, na kterém stojí celé představení a jeho úspěch. Že bych měl pochopit, co teďka pociťuje.
Já se snažil, vážně jsem na to vynaložil úsilí, ale nějak se mi to nedařilo.
Vrátím-li se k tomu, co nám ples dal (jestli něco vzal, nevím), tak určitě nové téma k drbům. Tím byl Envy s Marií. Konečně se dali dohromady. Konečně Marie zářila jako sluníčko, které zrovna vyšlo a rozhání tmu, která ještě obklopuje tmu. Konečně byl i Envy spokojený. A to všechno díky Winry. Zariskovala a povedlo se. Ona je prostě neuvěřitelná a je to i jedna z věcí, které na ní miluju.
Riza… no, momentálně dávala Royovi sežrat, a to pořádně, jeho velké "fiasko" na plese, kde se zlil do němoty. Všemožně se snažil se jí omluvit, udobřit si jí, ale konečně se našel někdo, kdo dá taky silný kapky jemu. Potřeboval to jako sůl. Nicméně si sám musím přiznat, že mi ho občas bylo i líto. Ale nepřítele nikdy nelituj… Mohla by to být chyba tvého života. Hm… proč mi to něco říká? Neřekl to už náhodou někdo?


Z Winryina pohledu

"Miluju tě."
"Za co?"
"Za to, že jsi."

Pořád si to přehrávám v hlavě dokola. Dalo by se říct, že je to teď to jediné, co mě drží na nohou a, když to hodně přeženu, tak i naživu. Maity se totiž doslova pomátl.
Nařídil zkoušky na každou volnou dobu našeho dne, který strávíme ve škole. Někdy mi to ale místo školy připomíná ústav pro duševně choré.
Jako bychom byli loutky, které na požádání či rozkaz vyplivnou text v tom nejlepším přednesu, s dostatečným množstvím emocí a vhodné gestikulace.
Na zkouškách jsme se odpoutali od začátku celé hry a pilně zdokonalovali její závěrečné scény - mojí fingovanou smrt, Romeův návrat a konečnou tragédii v hrobce.
Že se mám na konci propíchnout dýkou se mi nelíbilo, ikdyž to mělo být jenom jako. Vůči zbraním jsem měla odpor. Ale musela jsem to překonat. Nicméně mojí klepající ruku, svírající divadelní rekvizitu dýky, jsem uklidnit nedokázala. Budu na tom muset zapracovat.
Hrát mrtvou a jen tak ležet na posteli bylo docela zajímavý. Jen jsem si musela dát pozor na to, abych neprojevila nějakou emoci. Protože při Sciezsčině přednesu jsem k tomu měla velmi blízko, řehtat se jako blbec, kousala jsem se do tváře, abych udržela mrtvolně nehybnou tvář. Schválně, co s vámi udělá tenhle kousek…

Chůva: Slečinko! Slečno Julie! - Jako dudek!
Beruško! Styď se takhle vyspávat!
Miláčku! Slečno! Nevěstičko! Vstávej! -
Nic, ani muk. Za krejcar do zásoby si přispi
na týden. Však dnešní noc pan hrabě Paris
přičiní se o to, abys moc nespala.
Pro rány Boží! Pomoc! Vždyť je mrtvá!
To neštěstí! Že jsem se narodila!
Trochu kořalky! Kde jste kdo? Milostpaní!

No, řekněte sami. Při tolika přízviscích - Slečno, beruško, miláčku a nevěstičko. Koho by to nerozesmálo? A pak ta část: "Však dnešní noc pan hrabě Paris přičiní se o to, abys moc nespala." Taky se musím držet, abych neprotočila oči. Nikdy přece nechce slyšet hlas ozývající se z první řady: "Maminko! Ona protočila oči, když je mrtvá!"
To by mi Maity dal.
A pak řešení problému kořalkou… nepřipomíná vám to dnešní dobu? Že co nejde vyřešit normálně, tak se řeší napitím na kuráž, které skončí totálním vymytím mozku (dočasně, dokud nevystřízliví) a ztráty koordinace?
Ach… tak unavená a bez energie jsem nebyla nikdy. Maity nás všechny doslova drtil. Radši ani nechci vědět, jaký byl na ty, co nám připravovali kostýmy a kulisy.
Mustang dostával kapky od Rizy, což byla pozitivní věc, která mě těšila, teda kromě Eda. Ten potěšil postřehem vždycky. A ty perličky, co z něj padaly, když byl vážně hodně unavený. Musím se nad tím pořád usmívat, když si na to vzpomenu.

Z Edwardova pohledu

Romeo: Lichotné pravdě spánku smím-li věřit,
mé sny mi věští blízkost blahých zpráv.
Mých prsou pán dnes lehkým žezlem vládne
a neobvyklá jarost nadnáší
už celý den mou doufanlivou bytost.
V mém snu mě Julie našla mrtvého - podivný sen,
v němž mrtvý může vnímat! - a polibky mi tolik vdechla žití,
že jsem zas ožil a byl pravý císař.
Ach, jak je sladká láska dosažená,
když tolik skýtá její pouhý stín.

Tady se musím trochu zamyslet nad významem. Tedy, ne doslova. Spíš mi jde o ten střed, kde mluvím o tom, že jsem Julií nalezen mrtvý a ona mi polibkem vrátí život.
Nevím, jestli mám podezírat Shakespeara nebo Romea.
Shakespeara kvůli tomu, že možná už v téhle pasáži věděl, co nebohého hrdinu čeká, nebo to tak napsal schválně. Tím pádem by byl Romeo vlastně něco jako jasnovidec, protože se viděl mrtvý ve vlastním snu a během jednoho nebo dvou dějství pak i zemřel.

…Vystoupí Baltazar v jezdeckých botách…
Romeo: Z Verony zprávy! - Jak je, Baltazare?
Od bratra Vavřince mi neseš list?
Jak se má Julie? Je otec zdráv?
Co dělá žena? ptám se ještě jednou.
Když jí je dobře, nemůže být zle.
Baltazar: Tak tedy není zle. Vždyť jí je dobře.
Spí tělo v hrobce Kapuletových,
s anděly plesá nesmrtelná duše.
Viděl jsem, jak ji spouštěli, a ihned
jsem tryskem s touto zprávou odjel k vám.
Odpusťte, zlou že nesu novinu.
Však sám jste mě k té službě stanovil.
Romeo: Tak je to? Hvězdy, domluvil jsem s vámi!
Kde bydlím, víš. Inkoust a papír přines
a zjednej koně. Odjedeme na noc.
Baltazar: Prosím vás, pane, buďte trpělivý.
Tak divně hledíte a vaše bledost je zlověstná.
Romeo: Kdež. To se ti jen zdá.
Jdi, udělej, co jsem ti poručil.
Od bratra Vavřince list neneseš?
Baltazar: Nenesu.

V téhle části je takových emocí. Nejdřív si filozofuju, pak jsem šťastný jako malé dítě, že se mi nesou zprávy. Pobočník není nadšený a sděluje mi smutnou vinu - taky musím vážně zblednout jako stěna, zírat do prázdna a několik okamžiků nemluvit. Nakonec se proměním v sebevražedníka a lháře. Výborný závěr života. Tedy, před tou hrobkou. Shakespear byl mizera… ale vynikající mizera, to se mu musí nechat.
Tak jo, premiéru máme za tři týdny… Snad do té doby přežijeme a nebudeme jen chodící mrtvoly.
No, což… jdu si na závěr koupit jed.

Romeo: Hej, lékárníku!
…Vystoupí lékárník…
Lékárník: Kdo to je? Kdo bouří?
Romeo: Pojď, přistup blíž! Jak vidím, nemáš nazbyt.
Na! Třicet dukátů. Však dej mi jed,
něco tak prudkého, tak silný doušek,
že rázem rozlije se do všech žil,
že, koho mrzí svět, se rázem skácí
a dech mu v okamžení vyjde z plic
jak nálož prachu, když je zapálena,
ze smrtonosných útrob těžkých kusů.
Lékárník: Tak hrozné jedy mám. Leč provazem
mantovský zákon trestá jejich prodej.

Pche… stejně jsem ho dostal.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mizuki Mizuki | 16. listopadu 2013 v 9:27 | Reagovat

Ježiš, super bompézní :D Už se těším na další! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama