Jeviště je tvé 21

6. října 2013 v 1:07 | Yuki-chan |  Jeviště je tvé
Zdravíčko, lidičky!
Jsem tu zas a přináším další díl ze světa divadla a krás!
Leč toto je díl velmi přeslavný, přibude k němu i dodatek skvostný!
Sice nedoufejte velmi, že objeví se brzy... možná ještě dnes, možná zas zítra v noci,
poznáte se se skvostnými herci...
Příjemné čtení a žádné smutky, jen samé dobré skutky... Mrkající

Yuki-chan



21. První den D

Z Edwardova pohledu

Cvičili jsme celý víkend jako umanutí. K večeru se nám všem už pletly jazyky a sotva jsme řekli smysluplnou větu a navíc i tu správnou! Maity se smiloval (stejně ho podezírám, že nás tam držel takhle dlouho schválně) a propustil nás unavené, otrávené a bez nálady domů. Konečně! Rozprchli jsme se jako vítr.
Šli jsme s Winry pomalu domů. Večer byl příjemně chladný, na rozdíl od vydýchaného vzduchu v divadle. Nemluvili jsme, jen čistili svoje plíce a naplňovali je kyslíkem. Nicméně mi na mysli vytanula vzpomínka z předchozích tří dnů.
"Winry? Roy a Riza… oni spolu něco mají?" nedalo mi to, když jsem si vzpomněl na jeho ruce kolem Rizina pasu.
"Jo… chodí spolu. Riza je z toho nadšená."
"Ale já ne… vždyť je to zmetek Roy, vyhrožoval ti!" rozohnil jsem se. Nelíbilo se mi to. Ani trochu, ale nemohl jsem se do toho plést.
"Ede, taky z toho nejsem nadšená. Když mi to dneska ráno řekla, málem mi vypadla pusa z pantů! Ale co my víme, jak se Mustang chová k ní, když jsou sami? Třeba je … normální," odpověděla mi.
"Naučila ses číst mi myšlenky?"
"Cože?"
"Protože přesně tohle jsem si taky říkal," usmál jsem se.
"A neříká se tomu telepatie?" vrátila mi úsměv.
"Rozhodně ne."

Z Winryina pohledu

Maity se zbláznil! Nasadil hotový galeje! Já myslela, že je to ples, ne rovnou premiéra! Jsme lidé, ne roboti na baterky. Ale když se nad tím zamyslím… není nervóznější než my všichni? Tím by to mohlo být. Jenom nechci vidět, jak se bude chovat, až bude před premiérou, doufám, že to nebude ještě horší, pokud to jde.
Když nás Maity konečně propustil domů, neváhali jsme ani vteřinu a zmizeli jako pára nad hrncem. Až při cestě domů jsme s Edwardem zvolnili tempo a užívali si chladnější noci a čerstvého vzduchu v plicích. Pak na mě vytáhl Rizu s Mustangem. Srovnávala jsem se s tím celý den, ale pořád mi to svým způsobem … vadilo? Nebyla jsem s tím smířená…
"Chodí spolu. Riza je nadšená," odpověděla jsem mu.
"Ale já nejsem… vždyť je to Roy! Ten Roy, co ti vyhrožoval!" začínal pěnit.
"Ede, taky z toho nejsem, bůh ví, jak nadšená. A navíc, když mi to dneska ráno řekla, málem mi vypadla pusa z pantů! Jenže nevíme, jak se Mustang chová k Rize, když jsou sami spolu… třeba je … normální," reagovala jsem. Chvíli bylo ticho.
"Naučila ses číst mi myšlenky?"
"Cože?" nechápala jsem. Tak rychlá změna tématu byla i na mě rychlá.
"Přesně tohle jsem si taky říkal." Usmíval se na mě tím mým oblíbeným úsměvem.
"Neříká se tomu náhodou telepatie?" usmála jsem se taky. Bylo to nakažlivé.
"Rozhodně ne."
Zastavili jsme před mým domem. Ještě chvíli jsme si jen tak hleděli do očí, než se Ed rozloučil posledním polibkem a zamířil si to o pár domů dál.
Maturiťák tu byl coby dub. Večer - pár hodin před tou velkou událostí, jsem splašeně běhala všude možně po domě. Nervozita mnou lomcovala a já byla nenalíčená, neučesaná a neoblečená. Naprosto nepřipravená, až si pro mě přijde Ed.
"Winry, co tu pořád pobíháš?" zeptala se babička.
"Nestíhám!"
"Sedni si, udělám ti účes… líčení zvládneš sama, ne?" usadila mě v mém pokoji před zrcadlo a dala se do práce.
"Jo, líčení zvládnu…," souhlasila jsem a částečně se i uklidnila. Babička mi na hlavě vytvořila drdol, ze kterého šel pramen vlasů jako do culíku a z obou stran tváře jsem měla dva volné prameny. A celý účes doplňovaly perličky. Zvolila jsem k tomu slabé stříbrné líčení, nanesla trochu tvářenky, pořádně zvýraznila řasy a zhodnotila to za přiměřeně ucházející. Poslední byly šaty.
Vybírala jsem je dlouho. S Rizou jsme byly v několika obchodech, než mi konečně nějaký padly do oka. Po hodině úporného přesvědčování a ujišťování z Riziny strany, že mi to vážně sekne a Edovi vypadnou oči, až mě uvidí, jsem si je tedy vzala.
Fialové šaty končící nad kotníky, jež se zavazovaly za krkem a nechávaly mi půlku zad holou, snad byly dobrou volbou. Pořád jsem si nebyla úplně jistá. Ještě světlounce fialové lodičky, bílý šátek přes ramena a byla jsem připravená. Akorát včas, protože jsem už dole slyšela Edwarda bavit se s babičkou. Naposledy jsem se na sebe podívala do zrcadla, zhluboka se nadechla a vyrazila vstříc realitě.
"Mám vám vyřídit od mamky, že se tu pro vás zastaví a půjdete společně. My musíme jít dřív, protože… proto…."
Ed oněměl a díval se, jak pomalu sestupuju po schodech dolů.

Z Edwardova pohledu

Ani jsem se nenadál a náš ples byl tu. Už asi hodinu jsem stál oblečený před zrcadlem a mračil se na svůj odraz. Kdo to vymyslel, abychom museli mít tohle strašný oblečení? Kvádro a boty, ve kterých se nedá chodit. Ještě na mírným podpatku! Vždyť je to zženštilý! Hodím se marod a kašlu na to. To nemůžu kvůli Winry a ostatním. Ježiši, doufám, že se z toho budu moct svléknout co nejdřív…
Máma mě vyslala napřed se vzkazem pro Pinako. Mým úkolem bylo ho vyřídit, vzít si Winry a odejít do kulturáku, kde se to všechno mělo konat. Ještě, že to nebyla škola… už takhle jsem tam trávil i víkend.
Při odchodu jsem si stačil všimnout, jak se Al trápí s kravatou. Přišlo mi to k smíchu, a tak jsem raději rychle prošel kolem něj.
Před domem Pinako jsem byl za chvíli. Několikrát jsem se nadechl a zaklepal. Dveře se otevřely okamžitě a za nimi se na mě usmívala již oblečená Pinako.
"Dobrý večer, Pinako. Sluší vám to," řekl jsem na uvítanou a ona mě pustila dovnitř.
"Děkuji ti, Ede. Winry je ještě nahoře. Za chvíli tu bude."
"To je v pořádku. Mám vám vyřídit od mamky, že se tu pro vás zastaví a půjdete do kulturáku společně. My musíme jít dřív, protože… proto…," zasekl jsem se, když moje oči ledabyle spočinuly na schodech do patra. Blonďaté andělské stvoření pomalu sestupovalo dolů a já na něm mohl oči nechat. Ztrácel jsem dech, tep se mi zvyšoval, a kdyby to šlo, tak by moje tvář získala nachovou barvu. Ale byl jsem v takovém příjemném šoku, že to nešlo. Ani jsem si nevšiml, že se Pinako vzdálila a nechala nás o samotě.
"Kdo jsi? Anděl?" vypadlo ze mě dřív, než jsem se stačil zarazit.
Usmála se a přistoupila až ke mně.
"Možná…," řekla polohlasně a dala mi letmou pusu. Byl jsem mimo, překvapený a v lehkém šoku. V ten okamžik jsem ani netušil, že se k ní nakláním a polibek jí vracím.
"Půjdeme, anděle skvoucí?" usmál jsem se a nabídl jí rámě, když jsem se trochu vzpamatoval.
Ostražitě jsem se díval po každém klukovi, který jen na vteřinu spočinul pohledem na mojí krásce. Nemohl jsem dopustit, aby mi ji některý z nich odloudil. Házel jsem úsměvy na všechny strany a dával tím jasně najevo, že takhle holka je moje.
Ale nezůstalo to tak dlouho. Po pár minutách zahlédla Winry Rizu a ostatní holky a opustila mě. Chvíli jsem se za ní toužebně díval, než jsem pokrčil rameny a vydal se najít Roye, Armstronga, Havoca a další kluky.
"Nazdar, Ede! Kde máš doprovod?" hulákal na mě Roy, jen co mě spatřil. Nejdřív jsem si myslel, že ho budu ignorovat, ale pak jsem si to rozmyslel.
"Mustangu! Kde ho máš ty?"
"Někde tady kolem… ovládá tě nervozita, co? Bojíš se, co na tvoje rádoby hraní řeknou další," smál se přihlouple. Mimoděk mě napadlo, jestli nemá náhodou upito. Ale ta vlna vzteku, která se ve mně zvedla, se dala hodně špatně ovládat. Havoc si všiml mých zaťatých pěstí a vložil se do toho.
"Royi… myslím, že bys měl ubrat. Tohle se vážně dneska nehodí. A jestli na Edwarda žárlíš a hodláš si na něm léčit svoje komplexy nedostatečnosti, řeknu ti jednu věc. My víme, že tě žere skutečnost, že Ed chodí s Winry, pak i to, že šílíš vzteky, protože nemáš hlavní roli. Jenže… kdo by vydržel tě poslouchat?"
Armstrong, Breda a já jsme zadržovali smích. Havocovi cukaly koutky tak mocně, že jsem se bál, že prasknou. A Roy? Rudý vzteky odešel, kdo ví kam.
"Teda Havocu… tohle jsem nečekal," plácnul jsem ho po rameni a pousmál se.
"Už se fakt nedal poslouchat… někdo zasáhnout musel, když ty mlčíš a zatínáš pěsti."
"Hele! Víš, že potyčky nemám v oblibě," upozornil jsem ho na jasnou a stále platnou zásadu.
"Měl v sobě už sedm panáků," řekl jen tak mimochodem Envy, který se tam z čista jasna objevil.
"Děláš si srandu? Vždyť maturák ještě ani nezačal!" díval se na něj Breda šokovaně.
"Hele, vždyť ho na hraní nepotřebujem! Roli nemá, jeho jedinou starostí bude, aby ho nevyhodili ze školy ještě před maturitou a odkrouhnul si tady šerpování…," přispěl ještě Havoc. Jen jsem souhlasně kýval hlavou. Na co opakovat něco, co už bylo řečeno?
"Kolik je hodin?" měl jsem nutkavý pocit, že je něco špatně.
"Osm… do háje!"odpověděl mi Envy.


Z Winryina pohledu

Jen co jsem se vzdálila od Eda, zavalila mě vlna podivné prázdnoty a osamělosti. Snažila jsem si napovídat, že se mi to jenom zdá a není možný, abych se takto cítila. Přece bez něj dokážu vydržet, necítit se sama a bavit se. Dokážu to, umím to! Ale nezvládám to. Už pro mě začíná být stejně návykový jako droga. Neměla bych se na někoho takhle upínat. Pak bych mohla skončit špatně, jak po psychické tak i fyzické stránce. Ale Ed by mi nikdy neublížil, věřím mu.
Připadala jsem se do rozhovoru Izumi, Sciezky, Sloth a Rizy. Probíraly, co má kdo na sobě, jak v tom vypadá a když jsem se k nim přiblížila já. Umlkly.
"Ahoj…," pozdravila jsem je nejistě a se stále pokračujícím tichem ve mně vzrůstal pocit paniky a nepatřičnosti.
"Winry… teda…," začala mluvit Sciezka.
"… ty… panebože!" na to Sloth. Stále jsem na ně zírala v němém očekávání nejhoršího.
"… nádhera!" dopověděla konečně Riza a sjela mě pohledem.
"Co? Jsem někde ušmudlaná? Jen to ne!" vyděsila jsem se a horečně se prohlížela.
"Jsi překrásná a bez poskvrnky," usmála se na mě Izumi. To mě uklidnilo a počáteční rozpaky vymizely. Plně jsem se zapojila do konverzace a ztratila pojem o čase.
"Už je osm! Musíme na místa!" objevil se znenadání u nás Ed s ostatními kluky, chytili nás za ruce a přesunuli se s námi na parket do vznikajícího půlkruhu. Děkovala jsem osvětlovačům, že v sále udržovali přítmí, protože nevím, co by si naši hosté pomysleli, kdyby nás viděli se hnát jako splašený stádo koní na místa.
"Tos nemohl přijít dřív?" sykla jsem na Eda.
"Ztratil jsem pojem o čase. Vynadej mému šestému smyslu, že mě neupozornil dřív," odpověděl mi. Víc jsme toho už ale nestihli. Náš maturitní ples začal.
Moderátorkami našeho velkého večera byly Nina s Marií, a jak ubíhal večer, bylo jasné, že zcela zaslouženě. Byly dokonale sehrané.
Poděkovaly našim sponzorům, rodičům, učitelům a pak zahájily naše šerpování. Trvalo před půl hodiny, nikdo nikam nepospíchal, ale přesto jsme se drželi časového programu.
Po šerpování následoval tanec s učiteli a rodiči a pak necelá hodina volna, než začne "zábava".
Parket plný tancujících spolužáků a rodičů vystřídal šikovný známý Izumi, který nás uchvacoval svým barmanským uměním. Jeho krátké, leč velmi poutavé představení opět vystřídala volná chvíle, kdy jsme sbírali síly na půlnoční překvapení.
Čím blíž byla půlnoc, tím víc se mě zmocňovala nervozita.
"Uklidni se. Budeš úžasná," uklidňoval mě Ed, ale moc mi to nepomáhalo. Nejspíš to bylo tím, že se o tom snažil přesvědčit i sám sebe a myslel si, že to nepoznám. Jenže to bych ho nesměla znát, že?
Zatančila jsem si několik ploužáků s Edwardem, dokonce mě pustil do náruče Envyho a Havoca, ale další tanec jsem byla vždycky zase jeho. Riza se mi zdála smutná a hlavně naštvaná na Roye, že se tak nechutně opil už před začátkem plesu a ona teď seděla u jednoho z volných stolků a toužebně se dívala na tančící páry.
"Ede? Mohla bych tě o něco požádat?" vzhlédla jsem k němu.
"O co jde?" Bylo mu na očích vidět, že by mi snesl i modré z nebe, kdybych ho o to požádala.
"Vyzveš Rizu k tanci? Nelíbí se mi, že tam tak sama sedí, když je Mustang idiot."
"A ty?"
"Já? Zatancuju si zatím s Hughesem," řekla jsem, když kolem právě jmenovaný procházel. Ed kývl na souhlas a ještě než mě "předal" Maesovi, dal mu jasné upozornění, ať na mě dává pozor, neztratí mě a neublíží mi. Můj milovaný začínal trpět ochráncovským komplexem, ale o to víc jsem ho měla ráda.
Riza úplně pookřála, když k ní došel a vyzval ji k tanci. Zářila pak na celé kolo, a když jsme se setkaly pohledem, naznačila mi díky.
Po tanci se ke mně Ed vrátil, poděkoval Maesovi a poté mi sdělil, že už je čas.
Zhluboka jsem se nadechla a nechala se jím odvést do zákulisí, abychom se mohli připravit na půlnoc. A nervozita stoupala a stoupala… Riza se objevila v šatně a pomohla se mi obléct do plesových Juliiných šatů. Bez ní bych to nejspíš nezvládla, jak moc se mi třásly ruce. Před odchodem na jeviště mě objala a ujistila, že budu úžasná.
Za hlasitého potlesku po vypravěčových slovech jsem vyšla na prkna, která znamenají svět a s elegancí sobě vlastní vše dokonale odrecitovala. Když jsem se pak vrátila zpátky za oponu, čekala tam na mě Riza.
"Jaký to bylo?" zeptala jsem se jí dychtivě. Publikum mlčelo, nevzešla od nich žádná reakce a to mě vyděsilo. Potřebovala jsem aspoň minimální ujištění, že se nám to nehroutí jako domeček z karet.
"Výborný… řekla bych, že jsou všichni přímo u vytržení, proto se nezmohli na žádnou reakci."
Ed a kluci se scénou z náměstí a bitkou dopadli jako já… ticho. Zbývala poslední ukázka - balkon.
Vystoupila jsem na jeviště, všimla se Edwarda čekajícího pod ním. Mírně jsem se na něho usmála a začali jsme.

Romeo: Kdo nepocítil ran, se jizvám směje.
… Julie se objeví v okně nad ním…
Však tiše! Co to svítá nade mnou?
V tom okně východ je a Julie slunce. -
Vstaň, slunce spanilé, a doraz lunu,
jež beztoho už bledne závistí,
žes mnohem krásnější, ač její služka.
Když je tak závistivá, nesluž jí!
***********
Julie: Bože!
Romeo: Mluví! Ó, mluv, anděle skvoucí! Neboť jsi
tam nade mnou té noci vůkol slavná,
jak nebes okřídlenec užaslým,
zvráceným nazad očím smrtelníků,
již naznak padnouce, ho vyhlížejí,
když nad oblaky líně plynoucími
se plaví na modrostech mořem vzdruchu.

Obecenstvo bylo v šoku… a u vytržení…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mizuki Mizuki | 6. října 2013 v 9:36 | Reagovat

Ježiš, ty to .... to je .... nejlepší díl. Ježiši, nemůžu se dočkat :D Ty joooo. Moc hezké, super, úžasné. Wow! :-P

2 Yuki-chan Yuki-chan | Web | 6. října 2013 v 15:59 | Reagovat

:-D  8-) Díkes

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama