Jeviště je tvé 14

24. dubna 2012 v 15:29 | Yuki-chan |  Jeviště je tvé
Zdárek!!!
Podařilo se mi po nocích sepsat další dílek Jeviště... snad se bude líbit...
Yuki-chan






14. Ráno plné trapasů a omylů


Z Edwardova pohledu

Bylo to až omamující mít jí u sebe a vědět, že patří jenom mě. Líně jsem jí přejížděl po boku nahoru a dolů. Lechtalo jí to a mě to bavilo. Její jemné blonďaté vlasy byly rozprostřeny po polštáři a já se jich dotýkal, jak se mi zachtělo. Asi vám to přijde jako řeči od nějaký zamilovaný holky, ale tyhle slova patří mě. Bez jakéhokoli nátlaku, útlaku přiznávám znovu a určitě ne naposledy, že tohle krásný stvoření ležící vedle mě miluju jako nikdy nikoho. "Nad čím přemýšlíš?" vytrhl mě z úvah Winryin hlas. "Jen tak mi myšlenky brouzdají kolem," odpověděl jsem. "Vážně… řekni mi to," nadzvedla se na loktu a podívala se mi zpříma do očí. "Přemýšlel jsem, jestli tohle všechno není jenom sen. Jestli se mi to zdá, nechci se probudit a jestli se mi to nezdá a ty tu nejsi, počítej s tím, že jsem za minutku na větvi u tvého okna," vyklopil jsem pravdu. "Nikam chodit nemusíš, na větev taky nelez a nezdá se ti to. Jsem tady v tvém pokoji, vedle tebe v posteli," ujasnila to a mě to stačilo. "Myslím, že tě dneska odsud nepustím. Bude ti to vadit?" nahodil jsem trochu jiné téma. "Vypadám na to, že bych měla v plánu někam zmizet?" mrkla na mě. V té době už jsem zase ležel a díval se na ni. Skrz záclonu jejích vlasů prosvítaly paprsky slunce, které se draly do pokoje skrz okno. Venku bude určitě nádherný den. Možná Winry unesu někam na louku, vezmu sebou deku a uděláme si piknik. Zní to skvěle…
"Hele brácha, potřeboval bych …," vletěl do pokoje bez zaklepání Al. "Co tu děláte?!" vypadlo z něj. Winry se schovala pod peřinu a já na bratra házel smrtící pohled. "Mohl bys odejít? A příště laskavě klepej!" zavrčel jsem. Tohle nevypadalo dobře. Alphonse nicméně odešel, ale v zápětí bylo slyšet i mámu. "Ale, co se děje? Ed ještě není vzhůru?" ozval se mámin hlas za dveřmi. "Brácha je vzhůru a má dokonce i návštěvu," vyslepičil to okamžitě. Asi neslyšel o bratrském a sourozeneckém zapírání a pomoci. "Cože?" divila se máma a vzápětí otevírala dveře ke mně do pokoje. "Mami, mohla bys zavřít? Za chvíli jsme dole," řekl jsem, ještě než se stihla nadechnout. "Proč? Ježiši! Winry! Pardon!" lekla se máma a hned za sebou zase zavřela. "Tohle bude zajímavý," poznamenala Winry. "Budu dole!" ozvala se ještě máma, a pak už byly slyšet jenom vzdalující se kroky. Zabořil jsem hlavu ještě víc do polštáře a přál si zmizet. Fakt se musím naučit zamykat, když tu někdo bude.

Z Winryina pohledu

Ležet jen tak vedle Eda a dívat se do jeho medových očí, bylo něco, o čem jsem snila. No a teď se mi to dokonce splnilo. Přejížděl mi rukou po boku nahoru a dolů. Lechtalo to a já jsem měla co dělat, abych se nesmála nahlas a nedala tak najevo svou přítomnost. Pozorně jsem sledovala jeho mimiku v obličeji. Oči mu zářily radostí, na rtech mu hrál úsměv, ale přece jenom se mu přes tvář mihlo zamyšlení. Ještě chvíli jsem ho pozorovala, ale nakonec mi to nedalo. "Nad čím přemýšlíš?" Aniž by přestal ve své činnosti, odpověděl mi. "Jen tak se mi myšlenky brouzdají kolem a kolem." Nevěřila jsem tomu. "Vážně, řekni mi to," musela jsem to vědět. Co když jsem ho zklamala? Co když se mu to se mnou nelíbilo? Co když mi to nechce přiznat, aby mi neublížil? Nadzvedla jsem se na lokti, abych se mu mohla dívat zpříma do očí. Byla jsem tak napjatá, že to muselo být poznat. "Přemýšlel jsem, jestli to všechno není jenom sen. Jestli je, nechci se nikdy probudit. Ale jestli není a ty tu nejsi, počítej s tím, že jsem za chvíli na větvi u tvého okna," vysypal to ze sebe a mě se nehorázně ulevilo. "Hlupáčku jeden. Nikam nechoď, na větev taky nelez, protože já jsem tady, vedle tebe v posteli," usmála jsem se. Nejspíš to potřeboval slyšet, bylo na něm vidět, že se mu trochu ulevilo. Lehl si zpátky na polštář, ale já ještě chvíli zůstala opřená o loket. Dívala jsem se do jeho upřímných očí a nemohla se vynadívat. "Asi tě dneska nikam nepustím. Bude ti to vadit?" zeptal se náhle. "Vypadám na to, že se chystám zmizet?" opáčila jsem a skláněla se k němu, že ho políbím. Když v tom…
"Hele brácha, potřeboval bych…," vešel do pokoje al naprosto bez zaklepání. Lekla jsem se a schovala se pod peřinu. "Co tu děláte?" zeptal se. Dost banální otázka, díky níž jsem měla co dělat, abych nevyprskla smíchy. Nevím, jak se tvářil Edward, ale slyšela jsem jenom, jak Ala vyhodil z pokoje. Ještě jsem nestačila vystrčit hlavu zpod peřiny a dveře do pokoje už se zase otevíraly. Zaslechla jsem jenom Alovu poznámku o tom, že Ed má návštěvu. "Cože?" divila se Trisha. Povylezla jsem zpod peřiny, aby mě aspoň trochu bylo vidět. "Hned jsme dole mami," řekl Ed, ale bylo pozdě. Jeho máma se na nás otočila s otázkou Proč. "Ježiši! Winry! Pardon!" a byla pryč. "Tohle bude zajímavý. Hodně zajímavý," prohodila jsem a úsměvem na rtech. Ed nicméně vypadal, že se hodlá v nejbližší době vypařit. "Budu dole!" ozval se ještě Trishin hlas. Tím bylo vymalováno. Nevydržela jsem to a vyprskla smíchy. A k mé radosti a spokojenosti nakazila smíchem i Edwarda. "Tak pojď. Zcivilizujem se a vyrazíme dolů," zavelela jsem. Už jsem se zvedala z postele, když mě Ed chytil za ruku a stáhl k sobě zpátky na postel. "Hele! Něco jsem řekla!" zavtipkovala jsem. "Ještě chvíli…," zaprosil. To mi připomíná jednu důležitou poznámku, kterou si musím někam zapsat. Jakmile přijdu k Edovi do pokoje, musím zkontrolovat, jestli je zamčeno.

Z Edwardova pohledu

Ona se prostě začala smát. Nechápal jsem, co jí na tom přijde tak směšného, nicméně mě smích taky přemohl a začal jsem se smát taky. Celý to bylo absurdní. Počítal jsem s tím, že brácha do mého pokoje nevkročí. Vkročil a rovnou tu byla i máma! Tohle bylo na jedno ráno moc. Winry něco říkala, ale já jsem jí nevnímal. Pak jsem si všiml, že se chystá vstát. Chytil jsem jí za ruku a stáhl zpátky k sobě. "Ještě chvíli…," žadonil jsem. Nechtělo se mi vstříc rozpačitému výrazu mámy. Oddaloval jsem to, jak nejvíc to šlo, ale Winry mě poté nekompromisně vykopla z postele s tím, že nemůžeme nechat mámu tak dlouho čekat. No chápete to? Ona mě vyhodila z mojí vlastní postele! Tak to dopadá, když máte ženskou v jedný místnosti.
Sešli jsme tedy dolů. Máma byla v kuchyni a vařila oběd. Nejspíš nás neslyšela přicházet, protože když jsem jí pozdravil, aby věděla, že jsme tady, lekla se.
"Paní Elricová, omlouvám se za to ráno. Víte já…," nedostala příležitost to doříct, mamka jí zastavila zvednutou rukou. "Nemusíš se omlouvat Winry. Nic se nestalo. Měla jsem s něčím takovým počítat. Ale víš, co mi nejde do hlavy? Jak ses sem dostala, když jsem tě neviděla tudy projít?" nadzvedla jedno obočí a čekala na Winryinu odpověď. Sám jsem byl zvědavý, co jí řekne. "No… já dveřmi nepřišla. Přišla jsem sem oknem v Edově pokoji… byl to takový impulz, víte?" začervenala se. Tohle se mi na ní líbilo. "Čemu se ty usmíváš?" napomenula mě máma. "To tě nikdo neučil zamykat?" obrátila svou pozornost na mě. "Tak trochu jsem počítal s tím, že Al ke mně do pokoje nevkročí…," řekl jsem. "Tak tys počítal… moc pěkné. Takže mládeži, dohodneme si pravidla. Ano?" zeptala se nás a my kývli. "Fajn. Winry bude chodit dveřmi jako člověk a ne lízt po stromech, ty budeš zamykat svůj pokoj, když tu bude Winry přespávat, což mi připomíná, že by ses měla ozvat Pinako. Byla vyděšená, když tě ráno nenašla v pokoji," domluvila máma. "Platí!" odpověděli jsme oba unisono. Přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že nám oběma hoří tváře studem a rozpaky. "Jdu za babičkou… děkuji paní Elricová a nashledanou!" rozloučila se Winry a opustila kuchyň. "Mazej se rozloučit…," pronesla tiše máma a mrkla na mě. To bylo znamení, že další kázání nebude a je ráda, že jsem s Winry. "Mám tě rád," řekl jsem, dal mámě pusu na tvář a šel se rozloučit s Winry.

Z Winryina pohledu

Nechci tvrdit, že jsem něco takového čekala. Spíš jsem očekávala pořádnou přednášku na téma zodpovědnost a tak. Ale Trisha vypadala, že to vzala v pohodě. Možná se mi to jenom zdálo, ale přišlo mi, že je schvaluje můj a Edwardův vztah. Takže potom, co jsme si ujednali ty pravidla (mimochodem jsem ráda, že tu nebudu lézt po stromě, nejsem si jistá, jestli bych na to měla ještě nervy), jsem se rozloučila a mířila za Pinako, protože tady mě přednáška na téma zodpovědnost nejspíš nemine. "Winry! Počkej…," volal na mě Ed. "Copak se děje?" rozhodně jsem nepočítala s tím, že za mnou ještě půjde. Myslela jsem si, že ho uvidím až po víkendu ve škole. "Nerozloučil jsem se s tebou," doběhl mě. "To to nepočká?" usmála jsem se. Už teď jsem ale byla v jeho objetí. Neodpověděl mi, místo toho si přivlastnil moje rty a nehodlal mě pustit. "Nepočká to," odpověděl. "Musím jít, Pinako mě čeká," odtáhla jsem se, ale přitáhl si mě zase k sobě. "Nemusíš…," odporoval mi. "Winry! Jsi to ty?" ozvala se Pinako od domu. "Ano! Už jdu!" zavolala jsem zpátky. "Vážně už musím," omluvila jsem se a dala mu poslední pusu.
"Utekla si," zkonstatovala Pinako, jen co se za mnou zavřely dveře. "Neutekla… jen… jen jsem poslechla hlas svého srdce," plácla jsem. "Tak hlas svého srdce…," Pinako nevypadala moc nadšeně. Spíš jsem z ní dostávala trochu strach. "Ano… babičko… Já Eda mám ráda. Omlouvám se, jestli jsem tě zklamala, nebylo to schválně… jestli chceš, přestanu se s ním i stýkat…," vychrlila jsem. "Ale děvče! Co tě nemá! Na nic takového ani nemysli!" zamračila se Pinako. Dívala jsem se na ní jako na blázna. "Já myslela, že se zlobíš," kňourla jsem. "Vůbec ne. Jen jsem chtěla vědět, co mi řekneš," usmívala se Pinako. "Babi! Mám tě hrozně ráda!" objala jsem jí. "Jsem ráda, že je to zrovna Edward. Už když jste byli malí, viděla jsem vás jako dokonalý pár," přiznala ještě Pinako.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | E-mail | Web | 24. dubna 2012 v 15:37 | Reagovat

Píšeš zaujímavo, aj keď túto sériu nečítam, prečítala som si aspoň tento diel. Takéto veci však ja veľmi nemusím. Aj napriek tomu ti chcem vytknúť pár vecí:
1) Odstavce - človeče, dávaj tam viac odstavcov, aby to bolo prehľadnejšie. Každá priama reč sa má správne začínať v novom riadku.
2) Uvodzovky - Toto (") nie sú uvodzovky. Ale toto („Bla, bla...“) už áno 8-)
Inak je to všetko :) Tak, nech sa ti darí.
P.S. - Dúfam, že si sa neurazila, len som napísala svoj názor a rady

2 ♥Verča ♥TVD♥ ♥Verča ♥TVD♥ | Web | 24. dubna 2012 v 15:39 | Reagovat

pěkný bloček :-)

3 Bebe Sušenka Bebe Sušenka | Web | 24. dubna 2012 v 15:40 | Reagovat

[1]: Jo no, ale mě se líbí :) je to pěkně napsané, já bych to takhle třeba nikdy nenapsala :D ale přímá řeč je ,,..." ;)

4 Yuki-chan Yuki-chan | 24. dubna 2012 v 21:50 | Reagovat

Lilly a Bebe, já vím, jak vypadají uvozovky a věřte, že je tak i píšu, ale blog si to přebírá takhle... pokoušela jsem se s tím něco dělat... :-) Pokud máte nějakou radu, tak sem s ní ! :-D

5 Yuki-chan Yuki-chan | 24. dubna 2012 v 21:56 | Reagovat

[1]:: Ještě abych nezapomněla... nejsi první, kdo mi říká, že přímá řeč je na nový řádek :-D Ale když to tak napíšu, přijde mi to hrozně roztahaný :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama